Renesance je bezpochyby zrozena v Itálii a tento aspekt z ní dělá jedinečnou linku, kterou lze rozpoznat mezi staletími. S touto designovou esencí si každý kout světa, který se nechal inspirovat, poradil jinak. Nedá se ani s jistotou říct, kdy přesně se začal šířit, přesto že spoustu odborných publikací tvrdí opak, snažit se určit přesný letopočet se mi zdá poněkud zbytečné. S odstupem doby můžeme pozorovat podobné známky charakteru v umění, architektuře, designu a módě, které se však dále vyvíjí, proměňují a nikdy nejsou stejné, rozhodně ne nikde na světě. Bylo by poněkud strohé a nudné psát o obecných charakteristikách a opisovat fráze z učebnic. Takové týrání si nezaslouží ani Renesance ani vy. Jak mnozí víte, Renesance je pro mě bezedná studnice inspirace, má překrásná múza plná tajemna, přírodních věd a bílých skládaných límečků. Právě proto, jsem se rozhodla psát článek z mého zcela osobního pohledu a nastínit vám všechny krásy a zajímavosti jejího světa.
Tenkrát v Itálii: Itálie se na vrcholu středověku nacházela ve velmi dobré ekonomické situaci, díky tomu začala doslova rozkvétat veškerá umělecká řemesla a samozřejmě řemesla a obchod vůbec. Šlechta bohatla a postupně se začali objevovat důležití mecenáši a podporovatelé umění, kteří chtěli mít své nemovitosti a rodová sídla podle poslední módy. Dařilo se podniku a města byla plná obchodníků, finančníků, tkalcoven, architektů a stavitelů. Ve Florencii se vyrábělo sukno ve velkém a barvilo se nejrůznějšími barvami, které byli dovezeny z orientu. Florentinské sukno se vyváželo do okolního světa a zajišťovalo dokonalou finanční stabilitu. Ve čtvrti Oltrarno sídlí nejstarší tkalcovna ve městě se jménem Antico Serificio Fiorentino. Vyrábí se zde nejstarší taft na světě a stále podle 500 let starého postupu na mechanických stavech z období renesance. Cívky navíjí válec vyhotovený podle návrhu Leonarda da Vinci, jeho nekonečný šroub už zde pracuje X století. Hedvábí začali zpracovávat právě v období renesance, kdy jej Benátský Dóže poslal rodině Medicejským darem.
Di Medici, počeštěně Medicejští. Tato měšťanská rodová linie patřila již od středověku k nejbohatší a nejmocnější v celé Florencii. Podnikaví obchodníci původem z městečka Cafaggiolo z kterých se stali úspěšní bankéři, jimž dlužil i samotný papež. Díky bohatství Medicejských město vzkvétalo a byli to právě oni, kteří mají nepopiratelné zásluhy na obraze Renesanční Itálie. Původně měšťanská rodina se vypracovala až na vládce. Svůj šlechtický titul si koupili. Rok 1434 byl pro rodinu velmi významný. K moci se dostal Cosimo de‘ Medici první, nebo-li Cosimo starší, jak byl tehdy znám. Je zajímavé že rodina Medici, jak ostatně slovo napovídá byli původem lékaři. Měli velmi bohatý vztah ke kultuře a umění, vždyť za jejich vlády vznikaly muzea a galerie. Díky nim mohli tvořit umělci se jmény Alessandro Botticelli, Leonardo da Vinci nebo Michelangelo Buonarroti. Další významní mecenáši, kteří ovlivnili tehdejší Itálii svým vlivem byli Borgiové. Borja, byl původně ze Španělska. Kvůli zásluhám v boji, získali rozsáhlé pozemky a později upevnili svůj politický a mocenský vliv v duchovních oblastech. Jako kardinálové nebo papeži podporovali umění v Římě a celé zemi.
Po naprosto odlišné gotice, která se snažila ohromit velikostí a dosáhnout zbožštěné výšky se renesance opět obrátila zpátky k člověku. Ohromuje, ale také nepřestává oslavovat práci člověka samotného. Okolní panovníci zvou Italské architekty, aby přestavěli jejich paláce a města. Z nedobytných a studených hradů se poprvé stávají zámky s freskovými sály. Z Itálie se stává důležitý obchodní partner pro další evropské země. Šlechtické dvory nakupují látky v Benátkách a ve Florencii. Tenkrát se nejnovější móda nešířila pomocí časopisů, ale formou slovního popisu, obrazů a někdy i náčrtků se tyto informace dostávaly dál. Z dvorních dam se mnohdy stávaly, dnes bychom řekli „módní agenti“. Původní renesance hrála na vrstvení materiálů a jejich odkrývání. Bílá košile vykukovala z rukávů a různých průstřihů a byla tvarována vrchním oděvem. Krejčí chtěli jiné střihy, ale díky tuhým materiálům se v ohybech rukou rukávy spojili jen uvázáním. Z funkčnosti se stala estetičnost a toho si na starších dobách cením. Myslím, že přesně tato vlastnost a přístup dnes lidem chybí.
Nejpoužívanější materiál i v našich zemích byl brokát. Svědčí o tom dochované Pozůstalostní inventáře, které byli sepisovány jako součást dědického řízení. Vypovídá to také o době, kde bylo oděvu vysoce ceněno a stával se mnohdy řemeslným i uměleckým dílem nositele. V našich Uherských zemích se vyvinula renesanční móda s ohledem na zvyklosti a stejně se dělo i jinde. Zdejším mecenášem umění je bezpochyby Rudolf ll, který zvelebuje své sídlo a zve si na Pražský dvůr umělce, které finančně podporuje v tvorbě. Rudolf hostí osobnosti astrologie, alchymie, přírodních věd a
lékařství. Všechny nové vědy, spolu nesou i notnou dávku tajemna a neznáma, které se právě otvírá světu. Není náhoda že roku 1600 se v Praze koná první anatomická pitva. Před tím byste byli souzeni za Nekromancii a satanismus.
Mám pocit, že svět si umění víc vážil a okolí víc záleželo na tom, co skutečně umíte, než jak se jmenujete. I když se mnou mnoho historiků může nesouhlasit, faktem zůstává, že mnoho rodin se díky řemeslu a umu dokázalo vyšplhat velmi vysoko.
Móda Renesance ale neznamená jen kulaté límce, které všichni poznáme z obrazů. Mužský kabát s vybouleným břichem neznamenal, že by taková postava byla snad v módě, ale stával se náhradou za zbroj, která se nosila při formálních příležitostech, jako důkaz rytířství. Naopak později navlékli korzet i pánové, aby si zúžili pas a zdůraznili ramena. Při formování první skutečné šněrovačky, jinak řečeno korzetu, se prvně používali kovové výztuhy, ty jen tvarovali a nikoli utahovali postavu. Později se začaly používat výsluhy z velrybích kostí od kterých je odvozen dnešní používaný název kostice. Výjimečným prvkem byl fěrtoch ve výbavě Uherské šlechtičny. Fěrtoch/zástěra byla bohatě vyšívána a zdobena krajkou na nejjemnějším mušelínu. Je jasné že zástěru nenosili, aby se neušpinili při práci, ale stávala se nejzdobnějším a mnohdy i nejdražším prvkem celého oděvu. Majitelku vykresluje jako paní svého panství, která se stará o poddané a celkový chod. Fěrtoch byl chápán jako ozdoba, stejně jako čepce, které jsou pro naši krajinu tolik typické a jedinečné. Důležité jsou i šperky, taková novinka je dlouhý zlatý řetěz, přepásaný přes postavu a zakončený křížkem, jablkem, nebo jiným tvarem. Do něj se dával parfém nebo podrcené byliny. Parfémy byly opravdu drahou záležitostí, spíše darem z ciziny. Víte, že šlechtičny nosili boty na vysoké platformě? Za renesance byli na ženě vidět snad poprvé celkem krátké vlasy. Ve Španělsku se nosily paruky s neskutečně objemným mikádem, zdobeny samozřejmě šperky, mašlemi a peřím. Přiznám se, že mi tato neobvyklá módní vlna přijde opravdu zajímavá a svá. Rozhodně se mi líbí. A dalo by se říct, že se jedná o malou předzvěst pozdějších barokních paruk. Rozhodně nechápu, kde se mohla vzít stejná paruka ve filmu Bathory, když ji ještě nikdo nevymyslel…
Ne všichni se zajímali o módu a její nejnovější trendy, proto můžeme vidět na obrazech dvořany a šlechtice oblečené v šatech na které, byli zvyklí zamlada. Někteří dokonce z mladí svých rodičů. Jako malá, jsem obdivovala všechny ty skvosty, které na mě zírali z obrazů na stěnách. Jistě, neobdivovala jsem je, ale jejich šaty. Nositelé jsem spíš litovala pro to, jaké museli snášet horko. Když pomineme, že tenkrát nebyli dnešní vedra, nikdo mi neřekl, že šili šaty z jiných materiálů na zimní a letní sezónu. Jiné dámy pozorovaly všechny novinky, které se módy týkaly. Často se stávalo, že nechávaly vyučit své služebné k výrobě krajek a různých textilií, které by si jinak nemohly dovolit objednat v cizině. Látky jste si mohli zakoupit v soukenických obchodech. Obchodovali s nimi i Židé, kteří měli své dodavatelé nebo pro ně jezdili do Benátek či Orientu. Jejich hlavní obchodní artikl bylo hedvábí.
O Renesanci a jejím tajemnu, bych určitě mohla popsat mnoho a mnoho stran, ale čtení by bylo spíš pro lidi, kteří jsou do ní blázen jako já. Určitě musím doporučit knihu od Aleny Nechtmannové, MEZI TRADICÍ A MÓDOU, která je informacemi a zajímavostmi přeplněná a z niž jsem taktéž čerpala.
